Šplhací výzvu - šerpa - zatím finálně vyhodnocenou nemáme, probíhá ověřování výsledků a ještě si to nějaký čas vyžádá. Každopádně o vítězi nemáme pochyb. Nedalo mi to a vítěze z Velkých Popovic, kde mají super kavárnu Andělku (pečou tam skvělé věci ) a dost kopců , jsem musela vyzpovídat. Pokud vás zajímá, kdo u něj v rodině má nejvíc soutěživého ducha, tak na náš rozhovor mrkněte. Moc děkuju Jirkovi za milý rozhovor a krásné fotky.

Jirko, jak si začínal s běháním? Pár závodů (i jeden maraton) na svém kontě již máš, ale přijde mi, že běháš hlavně pro radost.
Trefila jsi to dobře. Běhám hlavně pro radost z pohybu a udržení kondice. Vždycky jsem měl běhání spíš jako doplněk k jiným sportovním aktivitám. Pravidelněji jsem začal běhat až právě po přestěhování do Popovic (což je teda už 10 let). Okolní příroda k běhání vyloženě vyzývá. Ještě se to tehdy sešlo s tím, že jeden z mých předchozích zaměstnavatelů sponzoroval populární běžeckou sérii a týmová motivace pomohla tomu, že jsem začal běhat víc.

Kopečková výzva - zdá se, že tě opravdu pořádně nakopla a do kopců jsi se pořádně opřel. Navíc i objemově jsi za listopad hodně poskočil.

Ahoj, je to tu Připravila jsem si rozhovor s někým, kdo mě inspiruje i na Stravě. Ano, bydlíme relativně blízko a já tak nemám nouzi o tipy, kam si zaběhat, pokud chci směřovat své kroky na Říčansko. Navíc mě na ní fascinuje daleko víc věcí... (pánové odpustí, že rozhovor je opět s dámou, slibuji, že příště si vezmu na paškál nějakého pána ). Lucko, moc děkuji za pěkný rozhovor a pozvánku na novoroční akci

Na Říčansku bydlíš odjakživa? Pokud ne, vybrala sis ho proto, že se tam krásně běhá?
Pocházím z Kolína a partner Kuba je z Českých Budějovic. Ve Světicích bydlíme posledních 7 let. Když jsme hledali bydlení, měli jsme dvě malé děti, tak byly priority jasné: škola, školka, vlak do Prahy. A les byl takové krásné plus (nejen kvůli běhání).

Sleduji tě na Stravě, vidím, že často běháš. Jsi máma tří dětí. Navíc tvůj partner Kuba též běhá. Jak to stíháte? Navíc, teď v období, kdy nejsi jenom máma, ale i učitelka atd... Je to mimo mé chápání skloubit toto všechno a ještě práci k tomu.
Běhám asi tak od roku 2005, ale s dětmi běhání dostalo nový rozměr. Člověk může vyběhnout kdykoliv a kdekoliv a navíc se domů vrátí obvykle s čistou hlavou. Kuba mi často říká "Ty seš dneska zase protivná, běž se proběhnout". Tak ho alespoň v tomhle poslouchám a asi to funguje . Teď, když jsou děti celé dny doma a k částečnému úvazku v ČS ještě asistuju dětem s distanční výukou a do toho se snažím, aby si to užila i nejmenší dvouletá Emilka, tak je to běhání potřeba o to víc. Babičky máme daleko a teď se s námi raději moc nevídají, takže se ve všem s Kubou střídáme. Taky většina našich výběhů je v tomto období za tmy s čelovkou .

Plánuješ běhy dopředu, nebo když máš zrovna čas, tak běžíš hned ven?
O víkendech se snažíme plánovat, aby běhání nekolidovalo s programem celé rodiny. Přes týden je to obvykle zcela náhodné. Máme se třemi dalšími kamarádkami ze Světic WA skupinu, přes kterou se domlouváme. Ale obvykle je to tak, že když jde některá z nás běhat, dá o tom vědět ostatním a ty se buďto přidají nebo ne. Všechny máme dost dětí a aktivit, takže plánování by stejně nemělo moc smysl

Běháte s Kubou i spolu? Kdo běhá vlastně delší dobu?
Spolu běháme spíš výjimečně. Někdo vždycky musí dělat doma animátora. S běháním jsem začala já. Vsadila jsem se s kamarádem, silným kuřákem, že pokud uběhnu maraton pod pět hodin, tak on přestane kouřit. To se mi nakonec nepovedlo o několik vteřin. Kubu jsem přihlásila poprvé v roce 2012 na půlmaraton v Českých Budějovicích. Moc nevnímal co mu říkám, tak mi to odkýval. Běželi jsme pak celý závod spolu, on s minimálním tréninkem a v botech na florbal. Asi o od 15. km už nemluvil a nebo brblal Na dvacátém km už se začínal radovat a v cíli se mu to asi tak líbilo, že začal běhat pravidelně

Budou běhat děti? Nebo už běhají? Zaznamenala jsem premiéru celé rodiny na Klánovickém půlmaratonu 2019.
Jáchym, tomu je 11, běhá krásně. Běhá s jedním z nás hlavně tehdy, když si chce jednoho z rodičů užít jen pro sebe. To je pak běh, kdy on vede monolog o tom, co ho právě baví. Já tomu obvykle nerozumím a taky už mu moc nestačím, tak jen přitakávám. Evelínce je devět a běh je pro ni hlavně společenská událost, nerada závodí, ale když běží víc dětí a dělají blbosti, tak běhá ráda. A Emilka (2 roky) dělá to, co vidí u ostatních. Takže si občas nechá nasadit od bráchy hodinky, řekne, že je Jarmila Kratochvílová, a běhá s ním

Běháš často s kamarádkami, jdeš radši sama nebo s někým?
Jak kdy. Někdy chci jen běžet po lese a kochat se a nechat si běžet hlavou myšlenky. Všichni víme, kolik toho člověka napadne během takové hodiny běhání po lese . Často ale vyrazím s kamarádkami a jsem za to strašně ráda. Za prvé se nebojíme, když jdeme v noci. A za druhé je to zábava. Probereme všechno možné a ještě se proběhneme. Všechny máme asi takovou dámskou verzi krize středního věku, takže když jedna z nás navrhne nějakou blbost, tak ostatní na to řeknou "Tak jo"

Všimla jsem si, že máš nový koníček spojený s běháním. Vždycky někam doběhneš a vykoupeš se... i v tomto období, takže je fakt už zima... kdy jsi s tím začala?
To právě souvisí s tou krizí středního věku Před čtyřmi lety jsme se s kamarády začali chodit koupat na Nový Rok do rybníka. Pak jsme začali chodit častěji.

Je to takový hezký rituál. Ale poslední dobou vždycky někoho v rámci běhu napadne říct, tak se vykoupeme, ne? A ostatní řeknou "tak jo". A pak stojíme na břehu, svlékáme se z běžeckého oblečení, a nadáváme si, koho to zase napadlo Pak to chvíli studí a dostaví se radost, že to máme za sebou. A taky, že jsme si zase dokázaly, že všechno jde i když to vypadá, že to nepůjde

Plánuješ u toho vydržet?
Uvidíme. Přijde mi to dost podobné jako jít do sauny, ale ty jsou teď zavřené, takže nám to asi ještě chvilku vydrží

Kolik má ta voda?
Voda má teď tak 13 stupňů. V zimě je to pak kolem čtyř a to už bolí.

Vyžlovka series, naprostá pecka, navíc, když se vám rozrůstá rodina. Doufám, že vydržíte s tradicí až do odchodu dětí z domu... minimálně pro ostatní sem dávám fotku...
To taky doufám, snad bude stačit šířka mola
A na letošní novoroční koupel jsi srdečně zvána, pokud nebude stále trvat Covid lock down

Protože za chvíli vyrážím na Trailovou závist, tak pro jistotu dávám rozhovor před během, kdyby mi ty kopce daly zabrat🤪 Snažila jsem se být stručná a Klára ještě víc 😂No, je to prostě na ty dlouhé večery 🙊 Klárce tímto děkuji, že mě, coby běžci z nížin, poskytla pohled z výšin. 🌄

Klári, kolik jsi nejvíc nastoupala metrů za jeden měsíc?
Přiznávám, že jsem výškové metry do letošního jara nikdy nesledovala. I to něco svědčí. Pracuji v Praze, ale bydlím v Olomouci, kde jste schopní získat 20 výškových metrů jen, když přebíháte přes most dálnici. Během jarní vlny koronaviru jsem si dala ambiciózní cíl vystoupat na jednu horu, kterou jsem měla ten rok navštívit, tj. získat při běhu tolik výškových metrů, jako má daná hora. A to v Olomouci jednoduché není a přiznávám, že na Mont Blanc, moji srdcovku, jsem musela odjet do Beskyd a dát několikrát Lysou. To mi v dubnu udělalo 13 tis. výškových metrů.

Kolik jsi nejvíc nastoupala metrů za jeden běh?
To jsi mě donutila se zamyslet. Je totiž rozdíl mezi závodem a tréninkovým během. Na závodě to bylo lehce přes 7 tis. výškových metrů. Jednalo se o ultra trail na Madeiře, jehož cílem bylo přeběhnout celý ostrov. Vystoupala jsem všech 7 tis. výškových metrů, do cíle mi zbývalo 20 km, jen dolů a po rovině, ale já se rozhodla ukončit. Ale to by bylo na delší povídání. V Čechách si myslím, že u stovky to bylo max. 4,5 tis. výškových metrů, u skyrunningu přes 3,8 tis. výškových metrů, a co jsem sama dala v tréninku, bylo 3,1 tis. výškových metrů. Ale vše jsem teď musela dohledat, já jsem v tom trochu lajdák. Běhám, protože mě to baví.

Přidáš se k naší listopadové šplhací výzvě „šerpa“? Pokud ano, pokusíš se překonat své měsíční maximum, nebo tento měsíc ti to pracovní povinnosti nedovolí?
Nejsem soutěživý typ. Jestli z 5 %, tak to bude hodně. Nemotivuje mě být lepší než ostatní. Motivuje mě být maximálně lepší než já sama. Což musím říci, a varuji všechny ostatní, je horší 🙂. V posledních týdnech se mé tréninky a plány neřídí mnou, ale rozpisem od trenéra, kterého jsem si vzala. Naštěstí všechny mé výlety do hor a stoupání kvituje, takže v tomto se omezení nebojím. Jen pořád “prská”, že jsem při tom pomalá 🙂.

Vím, že nově máš trenéra. Posílá tě na tréninky hlavně do kopců a hor, nebo je tam také prostor pro tempové běhy, intervaly apod.?
Mám. I já, absolutní odpůrce trenérů pro hobby běžce, jsem si jednoho najala. Byť ten důvod je trochu složitější. Rozhodla jsem se pomoci kamarádovi splnit si jeho sen - náročný triatlon v italských Dolomitech, kdy závěrečný maraton jako jeho pomoc poběžím s ním. Na to bych se hecla bez problémů, kdybychom nezjistili, že je to pár dní po tom, co já doufám, že oběhnu na 170 km trase kolem masivu Mont Blanc z Francie, přes Itálii a Švýcarsko zpět do Francie. Tehdy jsem pochopila, že potřebuji pomoc. A pak mi vlastně došlo, že kdy jindy než teď, si mohu dovolit na sobě zapracovat a dělat věci zdravěji. Takže výškové metry a trail hrají velkou roli v tréninku, ale k mé velké a často velmi hlasité nelibosti, musím dělat běžeckou abecedu, běhat rovinky, fartlek, u kterého omdlévám, a pak mé dva nepřátelé - Cooperův test a schody. Jsem dálkoplaz, který má rád své komfortní pomalé popobíhání, a tohle mě zabíjí. A jelikož trenér má ode mě velké očekávání, pořád jsem pomalá na to, co by si představoval, a já mám pocit, že už reálně umírám, a to dost bolestivě 🙂.

Podle čeho vybíráš závod? Odradí tě velké převýšení, nebo naopak to malé? 😊
Jsem trochu střelec bez tréninku a často i sebereflexe, takže jdu do velkých výzev a malé převýšení mě nezajímá. Ráda bych ale upřesnila, že neumím běhat kopce, pokud si někdo myslí, že jsem na to specialista. Jen mé podvědomí si umí na mě samotnou uplést velký bič. Na mou obranu, vyjít ze své komfortní zóny a běžet rychle, to je pro mě příliš, takže se raději budu lopotit pomalu jako poslední do kopců. Proto si vždy vyberu závod s větším převýšením, než běhatelný závod, který automaticky znamená, že budu běhat rychle. Proto si nezaběhnu Jizerskou 50, ale raději Lysohorský ultra trail. Byť na skyrunningu vždy skončím špatně. Pořád nechápu, jak to ostatní dělají - do konce to zvládnou rychle, z kopce rychleji. Já jsem pomalá do kopce a z kopce snad ještě víc :))

Jak to máš s délkou závodu?
Nechci, aby to znělo namyšleně, ale moc po závodech pod horský maraton nekoukám. Výjimkou byl v poslední době jen Ještěd skyrace, a ještě k tomu zimní, který je půlmaratonem. Ten důvod je totiž jednoduchý. Denně bojuji s časem a mám ho rozplánovaný na minuty. A do toho se snažím nabíhat trochu větší objemy.

Zároveň bydlím na dvou místech - pracuji v Praze, kde mám jeden domov, ale druhý domov s mužem mám v Olomouci, kde on pracuje. Kdo kdy žil na dvou místech zároveň, ví, jak moc je to náročné. A závody jsou hlavně o víkendu, a to je čas, který se naopak snažím strávit s blízkými, protože přes týden, při normální nekorona situaci, kloubím dvě města, proto nechci kvůli závodu na 10 km nebo půlmaraton někde cestovat, protože to mohu jít rychleji odběhnout za barák. A jak říkám, nejde mi o umístění a rychlost mi nejde, proto vím, že na těchto trasách ani nic zajímavé nepřevedu. Ale zároveň je dobré dodat, že já zase tolik nezávodím, za rok nemám závodů, ani kolik je prstů na jedné ruce."

Běháš často stejné trasy, nebo se snažíš vždy běhat něco nového?
V Praze nejčastěji běhám Krčák-Kunraťák. Nikdy jsem nepochopila, kde je ten zlom. Pro mě je to jeden park. V Olomouci si zoufám na pár trasách, a když chci alespoň pár výškových metrů a simulaci alespoň malého kopečku, prozaicky vyrazím na Sv. Kopeček. Ale když mohu, jsem ráda, když mě někdo vezme na novou trasu. V horách se snažím hledat nové trasy. Z Moravy pravidelně jezdím do Beskyd a Jeseníků, ale třeba dneska jsem z Prahy poprvé v životě vyrazila do Jizerek.

Jaký je tvůj nejoblíbenější kopec?
Miluji Lysou. Doslova. A Beskydy obecně. Jsou to nejnáročnější hory v Česku, takže mě to k nim táhne. Na cestě z Ostravice na Lysou si na nějakých 6 km dáte až 800 metrů převýšení. Tohle je meta, byť nepředstavitelná, že to jednoho dne opravdu zvládnu vyběhnout. Celé. Protože na horských bězích a ultra je přecházení do chůze běžné a vlastně bez toho to nejde.

Jaký je tvůj nejoblíbenější okruh na běh?
Okruh se pro mě rovná kopec a dolů, alespoň desítka. Ideálně dvě desítky kilometrů, kolem toho. Miluji hory a ty výhledy, co nám dávají. I to, jak je člověk maličký před jejich sílou. Rovina a asfalt mě ubíjí.

Jak jsi začínala s běháním v kopcích? Jaký závod bys pro začátečníky doporučovala?
Kdo mě zná, tak ví, jak jsem marná v přípravě a čtení mapy. Bez nadsázky. Takže já někam vyrazím a pak se hrozně divím 🙂